Otevřená data mohou ochránit populaci, stát však selhává
Poslední květnový týden přinesl alespoň částečné rozuzlení sporu, který vedla vědecká komunita s ministerstvem zdravotnictví a Ústavem zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS). Týkal se dat o lidech nakažených koronavirem covid-19. Odborníci zastoupení mimo jiné Danielem Münichem z CERGE-EI požadovali anonymizované informace o nakažených, například věk a povolání pozitivně testovaných, či údaje o dalších nemocech, jimiž tito lidé vedle koronaviru trpí. Úředníci data odmítali poskytnout s poukazem na to, že by mohlo dojít k „lynčování“ nemocných anebo ke zneužití dat pro komerční účely.
V závěru května ovšem vystoupil na konferenci Co víme a nevíme o covid-19 pořádané Univerzitou Karlovou šéf ÚZIS Ladislav Dušek. Na zdánlivě nenápadné akci, na níž však byla řada epidemiologů i novinářů, prezentoval souhrnné informace o tom, jakými dalšími chorobami trpěli lidé, kteří v souvislosti s nákazou zemřeli. Například u těch, kterým bylo v okamžiku úmrtí méně než šedesát let, to nejčastěji byly kardiovaskulární onemocnění a nemoci trávicí soustavy. Dušek pak letmo ukázal i tabulku s údaji o tom, které profese byly až doposud z hlediska nákazy nejrizikovější. Ta se na promítacím plátně jen mihla. Mimo jiné uváděla, že k 24. květnu mezi nakaženými vedli lidé pracující v kanceláři před zdravotními sestrami.
Data do ruky, hůl do ruky
Prezentované údaje potvrdily, že kdyby měla anonymizovaná data (v o něco širším rozsahu, než byla k vidění během konference) k dispozici alespoň výzkumná pracoviště nebo týmy snažící se predikovat šíření nákazy, mohly už před měsícem dodávat státní správě vlastní analýzy o tom, jak se bude epidemie koronaviru vyvíjet. Nebo alespoň podstatně fundovaněji oponovat krokům, které vláda činila a činí. Při případné další vlně nemoci pak tyto analýzy mohou zachránit spoustu lidí, ale třeba i pracovních míst. Mimo jiné proto, že dá daleko lépe predikovat, které oblasti nebo profese budou nejohroženější a jaká opatření mohou ty nejohroženější ochránit, aniž by bylo potřeba nasadit drastická celoplošná opatření.
Zhruba od roku 2010 lze slýchat nadšené tirády úředníků i politiků o tom, jak stát veřejnosti zpřístupňuje data, jimiž disponuje. Spor okolo koronaviru ale ukázal, že v tom má silné mezery. Například ÚZIS podle Karla Drbala z Katedry buněčné biologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy disponuje údaji o řadě dalších nemocí, nejenom o covid-19. „V rukou státu se nachází obrovské informační bohatství, které ovšem není k dispozici pro účely výzkumu. S těmito daty u nás disponuje velmi úzká privilegovaná skupina lidí, která pak připravuje podklady pro mnohdy velmi závažná rozhodnutí vlády, aniž by tato doporučení mohla být podrobena odborné diskusi,“ postěžoval si pro web Echo24.cz.
Strach ze zneužití nad vědeckými a ekonomickými zájmy
Informace a data samozřejmě v dnešní době znamenají moc a peníze. A je reálné, že pokud se k datům ÚZIS – byť anonymním – dostane soukromá společnost, využije jich. Ale možná to způsobí menší škody, než když k nim nebudou mít přístup ani vědci a výzkumníci z veřejnoprávních institucí. „Je potřeba se bavit o změně přístupu v populační kontrole epidemie,“ konstatoval na konferenci Dušek. A právě s tím mohou vědci, pokud mají přístup k anonymizovaným datům, zabránit. Výsledky jejich výzkumů a analýz tak mohou zachránit řadu životů, zabránit ekonomickému propadu a ušetřit státu velké výdaje na zdravotní péči.